Malý chlapec leží v posteli a chce se mu na záchod.
Vstane tedy z postele, seběhne dolů do obýváku a najde svou matku, jak si povídá s partou kamarádek.
“MAMI,” křičí chlapec z plných plic, “JÁ CHCI ČURAT! JÁ CHCI ČURAT!”
No, není třeba říkat, že matka je z toho, jak se její syn před hosty vyjadřuje, zdrcená a chlapci vynadá. “Quentine, tohle slovo se v tomhle domě neříká! Příště jen šeptej, ano?”
Chlapec ovšem přikývne. Maminka ho odvede do koupelny a uloží ho zpátky do postele.
Další noc se malý Quentin opět dožaduje návštěvy toalety.
Vstane tedy z postele, seběhne dolů do obývacího pokoje a tam stojí jeho maminka a popíjí víno s kamarádkami.
“Mami, já musím šeptat, já musím šeptat!”
Maminka se omluví a odvede Quentina na záchod, usměje se synově nevinné chybě, ale uleví se jí, že byl alespoň diskrétnější než minule. Vezme Quentina zpátky nahoru a uloží ho do postele. “Výborně, zlatíčko,” řekne a políbí ho na dobrou noc, “to bylo mnohem slušnější.”
Uplyne několik nocí a hle, chlapeček se opět dožaduje návštěvy záchodu.
Vstane tedy z postele, seběhne dolů do obývacího pokoje a tam stojí jeho táta a dívá se na televizi.
“Tati!”, říká Quentin tiše, “musím šeptat, musím šeptat!”.
“Aha, je to tak, kamaráde?” řekne táta s očima upřenýma na televizi. “Pojď sem a zašeptej tatínkovi do ucha.”