Jednoho odpoledne jede Hongkongčan po dálnici, aby se zúčastnil protestů proti Číně.
Cestou na místo protestu uvidí jednoho muže oblečeného od hlavy až k patě v červeném, jak stojí na kraji dálnice a gestikuluje, aby zastavil.
Náš chlapík stáhne okénko a zeptá se: “Jak vám mohu pomoci?”.
“Já jsem ten červený bastard z asfaltu, nemáte něco k jídlu?” “Ano,” odpoví.
S úsměvem na tváři podá jeden ze svých sendvičů červeně oblečenému chlápkovi a odjíždí. Ani ne za pět minut narazí na dalšího chlápka.
Tentokrát je chlapík oblečený celý ve žlutém, stojí na krajnici a mává na něj, aby zastavil.
Trochu podrážděný náš chlapík zastaví, stáhne okénko a zeptá se: “Co pro vás mohu udělat?” “Ano,” odpoví mu.
“Já jsem žlutej parchant z asfaltu, nemáte něco k pití?” “Ne,” odpoví.
Sotva se mu tentokrát podaří usmát, podá chlápkovi plechovku limonády a pak dupne na pedál a znovu se rozjede.
Aby stihl dojet na místo protestu před západem slunce, rozhodne se jet rychleji a nezastavovat, ať se děje, co se děje.
Ke svému zklamání uvidí na kraji silnice dalšího chlápka, oblečeného celého v modrém, jak mu dává rukou znamení, aby zastavil.
Ne zcela ochotně se náš chlapík rozhodne zastavit naposledy. Stáhne okénko a zařve na toho chlápka: “Já vím, ty jsi ten modrej parchant z asfaltu. Ale co sakra chceš?” A tak se na něj podívá.
“Řidičský průkaz a technický průkaz, prosím.”