Úspěšný rančer zemřel a vše odkázal své oddané ženě.
Byla to velmi pohledná žena a byla odhodlaná ranč udržet, ale o rančerství toho věděla jen velmi málo, a tak se rozhodla dát do novin inzerát na pomocníka na ranč.
O práci se ucházeli dva kovbojové. Jeden byl gay a druhý opilec.
Dlouho o tom přemýšlela, a když se nikdo jiný nepřihlásil, rozhodla se najmout toho gaye, protože si myslela, že bude bezpečnější, když se bude motat kolem domu než ten opilec.
Ukázalo se, že je to dříč, který denně odpracuje dlouhé hodiny, a naštěstí toho o rančerství hodně věděl.
Týdny pracovali oba dva a ranči se dařilo velmi dobře.
Jednoho dne rančerova vdova řekla nádeníkovi: “Odvedl jsi opravdu dobrou práci a ranč vypadá skvěle. Měl bys jít do města a pořádně si tam vyrazit.”
Námezdní dělník ochotně souhlasil a jednoho sobotního večera se vydal do města.
Přišla však jedna hodina a on se nevrátil.
Dvě hodiny a žádný nádeník.
Nakonec se vrátil kolem půl třetí, a když vstoupil do pokoje, našel rančerovu vdovu, jak sedí u krbu se sklenkou vína a čeká na něj.
Tiše ho k sobě zavolala.
“Rozepni mi blůzu a sundej si ji,” řekla.
Rozechvěle ji poslechl. “Teď si sundej boty.”
Udělal, jak ho požádala, stále pomalu. “Teď si sundej ponožky.”
Opatrně jí každou sundal a úhledně je položil k botám.
“Teď si sundej sukni.”
Pomalu ji rozepínal a neustále sledoval její oči ve světle ohně.
“Teď si sundej podprsenku.”
Opět třesoucíma se rukama udělal, co mu řekla, a upustil ji na podlahu.
Pak se na něj podívala a řekla,
“Jestli si ještě někdy vezmeš do města moje šaty, máš padáka.”