Právník z velkoměsta se vydal na lov kachen na venkově v severní Albertě.
Střelil a upustil ptáka, ale ten spadl do pole farmáře na druhé straně plotu.
Když právník přelezl plot, přijel k němu na traktoru starší farmář a zeptal se ho, co to dělá.
Soudní advokát odpověděl: “Střelil jsem kachnu a ta spadla na tohle pole, a teď ji jdu vyzvednout.” Soudní advokát mu odpověděl: “Ne, ne, ne, ne, ne, ne.
Starý farmář Petr odpověděl: “Tohle je můj pozemek a vy sem nepůjdete.” “Aha,” odpověděl Petr.
Rozhořčený právník řekl: “Jsem jeden z nejlepších soudních právníků v Kanadě, a jestli mi tu kachnu nenecháte, zažaluji vás a seberu vám všechno, co máte.”
Starý farmář se usmál a řekl: “Zřejmě nevíte, jak v Albertě řešíme spory. Drobné spory, jako je tento, řešíme pomocí ‘pravidla tří kopanců’.
Právník se zeptal: “Co je to pravidlo tří kopanců?”
Farmář odpověděl: “No, protože se spor odehrává na mém pozemku, jdu na řadu jako první. Třikrát kopnu já tebe a pak ty třikrát mě a tak pořád dokola, dokud to někdo nevzdá.”
Advokát se rychle zamyslel nad navrhovaným soubojem a usoudil, že by starého mrzouta mohl snadno dostat. Souhlasil, že se bude řídit místním zvykem.
Starý farmář pomalu slezl z traktoru a přistoupil k advokátovi. Jeho první kopnutí zasadilo špičku těžké pracovní boty s ocelovou špičkou do právníkových slabin a srazilo ho na kolena!
Druhý kopanec do půlky těla způsobil, že právníkovi vytrysklo z úst poslední jídlo. Advokát byl na všech čtyřech, když mu farmář třetím kopem do zadní části těla poslal obličej do čerstvého kravského koláče.
S vypětím všech sil a vůle se právníkovi velmi pomalu podařilo postavit na nohy. Otřel si obličej rukou od bundy a řekl: “Tak jo, ty starej prďolo. Teď jsem na řadě já.”
Starý farmář se usmál a řekl: “Ne, vzdávám to. Tu kachnu si můžeš vzít.”