Žena v obchodě s potravinami narazí na dědečka a jeho nevychovaného tříletého vnuka.
Je jí jasné, že dědeček má plné ruce práce s dítětem, které křičí o bonbóny v uličce s cukrovinkami, o sušenky v uličce se sušenkami atd.
Dědeček mezitím obchází a kontrolovaným hlasem říká: “Klid, Alberte, nebudeme tu dlouho – klid, chlapče.”
Další výbuch a slyší, jak dědeček klidně říká: “To je v pořádku, Alberte, ještě pár minut a budeme pryč. Vydrž, chlapče.”
U pokladny ten malý postrach vyhazuje zboží z vozíku a děda opět kontrolovaným hlasem říká: “Alberte, Alberte, uklidni se, kamaráde, nerozčiluj se. Za pět minut jsme doma, zůstaň v klidu, Alberte.”
Žena pod velkým dojmem vyjde ven, kde dědeček nakládá nákup a chlapce do auta.
“Víte, pane, mně do toho nic není, ale byl jste tam úžasný. Nevím, jak jste to dokázal. Celou tu dobu jste zachoval klid a bez ohledu na to, jak byl hlučný a rušivý, jste jen klidně opakoval, že všechno bude v pořádku. Albert má velké štěstí, že jsi jeho dědeček.”
“Díky, paní,” řekl dědeček,
“Ale já jsem Albert – ten malý čundrák se jmenuje Carl a až se vrátím domů, vypiju hodně whisky.”