Arthurovi je 75 let a od svého odchodu do důchodu před 15 lety hraje golf každý den.
Jednoho dne přijde domů a vypadá sklesle. “To je konec,” říká své ženě. “Končím s golfem. Můj zrak se zhoršil natolik, že jakmile jsem odpálil míček, neviděl jsem, kam letěl.”
Jeho žena s ním soucítí a uvaří mu šálek čaje.
Když se posadí, řekne: “Proč nevezmeš mého bratra s sebou a nezkusíte to ještě jednou.”
“To není dobré,” povzdechne si Arthur, “tvému bratrovi je 85 let. Ten ti nepomůže.”
“Možná je mu 85,” řekne žena, “ale zrak má perfektní.”
Další den se tedy Arthur vydá se svým švagrem na golfové hřiště.
Odpaluje, mohutně se rozmáchne a mžourá po fairwayi. Otočí se na švagra a zeptá se: “Viděl jsi míček?” “Ne,” odpoví.
“Samozřejmě, že viděl!” Odpoví švagr. “Mám perfektní zrak.”
“Kam to letělo?” Arthur se zeptá.
“Už si nevzpomínám.”