Mladý programátor a jeho projektový manažer nastupují do vlaku, který jede přes hory do Wichity.
Nemohou najít jiné místo k sezení než dvě místa přímo naproti mladé ženě a její babičce.
Po chvíli je zřejmé, že se mladá žena a mladý programátor o sebe zajímají, protože se po sobě navzájem dívají.
Zanedlouho vlak vjede do tunelu a je černočerná tma.
Ozve se zvuk polibku následovaný zvukem facky.
Když vlak vyjede z tunelu, ti čtyři tam beze slova sedí.
Babička si říká: “Od toho mladíka bylo velmi drzé, že políbil mou vnučku, ale jsem ráda, že mu dala facku.” Babička se zamyslí a řekne si: “To bylo od toho mladíka velmi drzé, že políbil mou vnučku.” Babička se zamyslí.
Projektový manažer sedí a říká si: “Nevěděl jsem, že ten mladý technik byl tak odvážný, aby tu holku políbil, ale určitě bych si přál, aby ho nepřehlédla, když mi dala facku!”
Mladá žena seděla a přemýšlela: “Jsem ráda, že mě ten kluk políbil, ale kéž by mu babička nedala facku!”
Mladý programátor seděl se spokojeným úsměvem na tváři.
Pomyslel si: “Život je fajn.
Jak často má chlap možnost políbit krásnou dívku a zároveň dát facku svému projektovému manažerovi!”.