V parku stály dvě sochy, jedna byla nahý muž a druhá nahá žena.
Stály naproti sobě přes cestu už sto let.
Jednoho dne sestoupí z nebe anděl a jediným gestem je oživí.
Anděl jim řekne: “Jako odměnu za to, že jste byli tak trpěliví přes sto žhavých lét a pochmurných zim, jste dostali život na třicet minut, abyste udělali to, co jste si nejvíce přáli.”
Podívá se na ni. Ona se podívá na něj. Rozběhnou se za křoví.
Anděl trpělivě čeká, zatímco křoví šustí a ozývá se chichotání.
Po patnácti minutách se oba vrátí, zadýchaní a rozesmátí.
Anděl se podívá na hodinky. “Hm, zbývá vám patnáct minut… nechcete si to zopakovat?”
“Můžeme?” zeptá se jí.
Ona dychtivě odpoví: “Ano, jdeme! Ale měli bychom si vyměnit pozice…”
“… Tentokrát budu holuba držet dole a ty mu budeš srát na hlavu!”