Juan přijíždí k americko-mexické hranici na kole…
… se dvěma velkými taškami přes rameno.
Strážník ho zastaví a zeptá se: “Co je v těch taškách?”
“Písek,” odpoví Juan.
Strážník říká: “Na to se ještě podíváme. Slezte z kola.”
Strážný vezme pytle a roztrhne je; vyprázdní je a najde v nich jen písek. Zadrží Juana přes noc a nechá písek analyzovat, aby zjistil, že v pytlích není nic než čistý písek. Strážný Juana propustí, písek dá do nových pytlů, naloží mu je na ramena a nechá ho překročit hranice.
O týden později se stane totéž.
Strážný se zeptá: “Co máte?”.
“Písek,” říká Juan.
Strážník provede důkladnou prohlídku a zjistí, že pytle neobsahují nic jiného než písek. Vrátí písek Juanovi a Juan překročí hranici na kole.
Tento sled událostí se opakuje každý den po dobu tří let.
Nakonec se Juan jednoho dne neukáže a strážný ho náhodou potká v mexické kantýně. “Hele, kámo,” říká strážný, “já vím, že něco pašuješ. Přivádí mě to k šílenství. Pořád na to myslím a nemůžu spát. Jen tak mezi námi, co pašuješ?”
Juan se napije corony a řekne: “Kola.”