Deník manželky:
Dnes večer jsem si myslela, že se Tom chová divně. Domluvili jsme se, že se sejdeme v pěkné restauraci na večeři. Celý den jsem byla s kamarádkami na nákupech; a na naše rande jsem přišla trochu pozdě.
Konverzace neplynula, takže jsem si myslela, že je naštvaný, že jsem se trochu opozdila; ale nijak to nekomentoval. Navrhla jsem mu tedy, abychom šli někam do klidu, abychom si mohli popovídat. Souhlasil, ale moc toho nenamluvil. Zeptala jsem se ho, co se děje; řekl: “Nic. Zeptala jsem se ho, jestli je to moje chyba, že je rozrušený…
Řekl, že není rozrušený, že to se mnou nemá nic společného a ať si s tím nedělám starosti. Cestou domů jsem mu řekla, že ho mám ráda. Mírně se usmál a pokračoval v jízdě. Nedokážu si jeho chování vysvětlit, nevím, proč neřekl: “Taky tě miluju.” A taky jsem mu řekla, že ho miluju.
Když jsme dojeli domů, měla jsem pocit, že jsem ho úplně ztratila, jako by se mnou už nechtěl mít nic společného. Jen tiše seděl a díval se na televizi. I nadále mi připadal odtažitý a nepřítomný. Nakonec, když bylo všude kolem nás ticho, jsem se rozhodla jít spát. Asi za 15 minut přišel do postele. Stále jsem však cítila, že je roztěkaný a myšlenkami je někde jinde.
Usnul – já jsem plakala. Nevím, co mám dělat. Jsem si téměř jistá, že je myšlenkami u někoho jiného.
Můj život je katastrofa.
Manželův deník:
Sekačka nejde nastartovat, nemůžu přijít na to proč.