Jednoho klidného odpoledne měl v univerzitní počítačové učebně službu vedoucí laboratoře.
Všiml si mladé ženy, která seděla před jednou z pracovních stanic s rukama zkříženýma na hrudi a zírala na obrazovku.
Asi po deseti minutách si všiml, že je stále ve stejné pozici, jen nyní netrpělivě poklepávala nohou.
Přistoupil k ní a zeptal se jí, jestli nepotřebuje pomoc; otočila se k němu a odpověděla: “No, už bylo načase!
Před více než patnácti minutami jsem stiskla tlačítko HELP!”