Mladý a chytrý absolvent nastoupil na daňový úřad.
Když mu přidělili audit rabína, byl trochu rozrušený, protože se nemohl dočkat svého prvního vyšetřování.
Prohlídka účetnictví a daní byla celkem jednoduchá a rabín byl zjevně velmi spořivý, a tak si řekl, že si svůj den zpestří tím, že se s rabínem trochu pobaví.
“Rabíne,” řekl, “všiml jsem si, že kupujete hodně svíček.” “To je pravda,” řekl.
“Ano,” odpověděl rabín.
“No, rabíne, co děláte s kapkami od svíček?” zeptal se.
“Dobrá otázka,” poznamenal rabín. “Vlastně si je schováváme, a když jich máme dost, posíláme je zpátky výrobci svíček. A čas od času nám pošlou krabici svíček zdarma.”
“Aha,” odpověděl auditor poněkud zklamaně, že na jeho neobvyklou otázku vlastně existuje praktická odpověď.
A tak si řekl, že bude pokračovat tradičním protivným způsobem…
“Rabíne, a co všechny ty nákupy sušenek? Co děláte s drobky z těch sušenek?” “Ano,” odpověděl.
“Ach ano,” odpověděl rabín klidně, “my vlastně všechny drobky ze sušenek sbíráme, a když jich máme dost, posíláme je v krabici zpátky výrobci. Každou chvíli nám pošlou krabici se sušenkami.”
“Aha,” odpověděl auditor a usilovně přemýšlel, jak rabína vytočit.
“No, rabíne,” pokračoval, “co děláte se všemi předkožkami z obřízek?” “Ne,” odpověděl.
“Ano, ani tady neplýtváme,” odpověděl rabín. “Děláme to tak, že všechny předkožky schraňujeme, a když jich máme dost, tak je skutečně posíláme na finanční úřad.”
“Finančnímu úřadu?” zeptal se nevěřícně auditor.
“Ach ano,” odpověděl rabín, “berňáku. A zhruba jednou za rok nám pošlou takového čůráka, jako jsi ty.”