“To je ale krásný velikonoční den! Dnes jsem tak šťastná, že budu hodná i na jeptišky,” řekla.
Vyšla ze svého pokoje a na chodbě uviděla jeptišku.
Dobré ráno, sestro Johanko! Dnes vám to opravdu sluší! A ta košile, kterou pleteš, je tak krásná!
Díky, matko.
Tobě to taky sluší, ale vstala jsi na špatné straně postele, ne?
Matce představené se ta poznámka nelíbila, ale přesto pokračovala.
Uviděla další jeptišku.
Dobré ráno, sestro Marie! Vypadáte opravdu dobře! A ta výšivka vypadá úžasně, gratuluju!
Díky, matko
Vypadáš taky krásně.
Ale vypadá to, že jsi vstala na špatné straně postele…
Matka se vztekala, ale stejně to dělala dál.
Pokaždé, když potkala nějakou jeptišku a pozdravila ji, jeptišky jí vždycky říkaly to samé.
Když tedy došla k poslední jeptišce, byla nesmírně podrážděná a rozhodla se vše objasnit.
Dobré ráno, sestro Lolo! Buďte ke mně, prosím, upřímná: zdá se vám, že jsem vstala na špatné straně postele?
Ano, matko…
Můžete mi říct proč?
Protože sis obula papuče otce Antonína!