Malý Tomášek měl velmi špatné výsledky v matematice.
Jeho rodiče už vyzkoušeli všechno: doučování, kartičky, speciální učební centra – zkrátka všechno, co je napadlo.
Nakonec se v poslední chvíli rozhodli, že Tommyho vezmou k sobě a zapíší ho do místní katolické školy.
Po prvním dni přišel malý Tommy domů s velmi vážným výrazem ve tváři.
Nedal mamince pusu na přivítanou.
Místo toho šel rovnou do svého pokoje a začal se učit.
Knihy a papíry byly rozložené po celém pokoji a malý Tommy usilovně pracoval.
Jeho matka byla ohromená.
Zavolala ho dolů k večeři a k jejímu šoku, jakmile skončil, beze slova napochodoval zpátky do svého pokoje a v mžiku už zase bušil do knih stejně usilovně jako předtím.
Tak to šlo nějakou dobu, den za dnem, zatímco se matka snažila pochopit, co všechno způsobilo ten rozdíl.
Nakonec malý Tomášek přinesl domů vysvědčení.
Potichu ho položil na stůl, šel do svého pokoje a mlátil do knih.
Maminka se na něj s velkým strachem podívala a k jejímu překvapení dostal malý Tommy jedničku z matematiky.
Už nedokázala potlačit svou zvědavost.
Šla k němu do pokoje a zeptala se: “Synku, co to bylo? Byly to ty jeptišky?”
Malý Tomášek se na ni podíval a zavrtěl hlavou: “Ne.” “Ne,” odpověděl.
“Tak to bylo kvůli učebnicím, disciplíně, struktuře, uniformám?” odpověděla. ČÍM to bylo?”
Malý Tomášek se na ni podíval a řekl: “No, když jsem první den školy viděl toho kluka na zdi přibitého k velkému znaménku plus, věděl jsem, že si z toho nic nedělají.” “A co?” zeptala se.