V klidné venkovské hospodě přišla k baru krásná žena.
Svůdně pokynula barmanovi, který k ní okamžitě přistoupil.
Žena mu svůdně naznačila, aby se přiblížil k její tváři. Když to udělal, jemně ho pohladila po plnovousu.
“Vy jste manažer?” zeptala se a oběma rukama ho jemně pohladila po tváři.
“Vlastně ne,” odpověděl.
“Můžete mi ho sehnat? Potřebuju s ním mluvit,” řekla a zajela mu rukama za vousy do vlasů.
“Obávám se, že nemohu,” odtušil barman. “Můžu pro vás něco udělat?”
“Ano. Potřebuju, abys mu vyřídil vzkaz,” pokračovala, přejela barmanovi ukazováčkem po rtu a šibalsky mu strčila pár prstů do úst a nechala ho, aby je jemně sál.
“Co mu mám říct?” podařilo se rozrušenému barmanovi vykoktat.
“Řekni mu,” zašeptala, “že na dámských toaletách není toaletní papír, mýdlo na ruce ani papírové ručníky.”