Texaský strážce zákona oslovil vidláka s kbelíkem plným živých ryb.
Strážce se ho zeptal: “Mohu vidět váš rybářský lístek?” “Ano,” odpověděl muž.
“Ne, pane,” odpověděl vidlák. “Nepotřebuju žádný z těch papírů. Tohle jsou moje domácí ryby.”
“Domácí rybičky?!”
“Jo. Jednou týdně si je beru k jezeru a nechávám je chvíli plavat. Když pak zapískám, vplují mi zpátky do sítě a já si je vezmu domů.”
“To jsou ale kecy… jste zatčen.”
Vidlák řekl: “Je to pravda, já ti to ukážu! Tohle děláme pořád!”
“My to děláme, že jo?” usmál se dozorce. “Dokaž to!”
Buran pustil rybu do jezera, zůstal stát a čekal.
Po několika minutách se dozorce zeptal: “Tak co?”
“No, CO?” řekl vidlák.
“Kdy je zavoláte zpátky?” zeptal se dozorce.
“Koho zavoláte zpátky?”
“RYBY,” odpověděl dozorce!
“Jaká ryba?” zeptal se buran.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)